Semena Stévie sladká
Stevia rebaudiana
Tato slaďoučká rostlinka pochází původně z Paraguay nebo spíše z pomezí Paraguaye a Brazilie. Domorodé kmeny jí používají jíž několik století jako sladidlo ale i léčivku, ale pro západní svět byla popsána až v roce 1889. Musela uběhnout docela dlouhá doba, než si jí zbytek světa oblíbil.
Je to trvalka. Když je pěstována v květináči a není vystavena mrazu vydrží až 4-6 let. Já jí mám pátým rokem, bez výměny hlíny a bez hnojení. Přes léto je venku, v chladnějším období na jihozápadním parapetu v bytě. Chce občas sestříhnout a potřebuje hodně vláhy.
Pěstování je celkem nenáročné a semena klíčí ochotně. Ke klíčení potřebuje světlo, takže stačí semena Stévie jenom přitlačit k vlhkému substrátu.
Před několika lety vycházelo hodně článku ohledně Stévie, kde se jednotně tvrdilo, že z jedné rostlinky je až půl kila sušených lístečků. To tedy jo, ale včetně květináče. Jasně, opisuje se celkem snadno, když je okurková sezona (kterou my, pěstitele, máme ovšem velice rádi).... Pak jsem konečně narazila na článek jedné paní, která se kvůli tomu dost rozčilovala, protože to pochopitelně nemůže být pravda. Listy jsou slabé a po usušení jsou lehčí než pírko, podobně jako třeba meduňka nebo spíše majoránka. Ani si nedovedu představit, jak by objemově vypadalo půl kila sušené nedrcené stévie bez stonků: 1 cm3 ???... Je to prostě blbost. Pro běžnou domácnost stačí jedna až dvě rostlinky a nemusí toho být půl tuny. Běžné údaje, že je 300 x sladší než cukr, bych také brala s opatrnosti. Intenzita sladkostí záleží hodně na způsobu pěstování. Hnojení tomu určitě neprospěje.
Její chuť je, jak už bylo řečeno, příjemně sladká, ale není úplně chuťové neutrální. Je tam trochu lékořice. Proto je vhodné ze začátku dávkovat opatrně. Je hlavně vhodná pro diabetiky, kteří se nechtějí vzdát slazených nápojů a jídel. Její kalorická hodnota je téměř nulová.
Klíčení: cca. 14 dnů, při teplotě 20-21 °C
Stanoviště: plné slunce až polostín, není mrazuvzdorná